Jeden rok au pair

Děti mám ráda, ale nedovedla jsem si představit, že budu s neznámou rodinou trávit celé dny. Natožpak v cizí zemi. Jak jsem se právě já stala au pair???

Poté, co jsem odešla z vysoké školy, jsem se hledala a snažila zjistit, co vlastně se sebou. Odjakživa mě hrozně lákaly cizí země a cestování, a tak jsem začala přemýšlet, jak se co možná nejjednodušeji dostat „ven“. Přestože jsem maturovala z angličtiny, jako rodilý mluvčí jsem skutečně nehovořila. Hledala jsem proto možnosti práce v zahraničí, kde není třeba mluvit plynule. Surfováním na internetu jsem strávila celé dny... 

Možností je dnes sice spoustu, ale člověk musí být sám k sobě upřímný a říct si na co má povahu a na co ne. Sbírání jahod na Novém Zélandu mi znělo sice v tu chvíli naprosto fantasticky, ale posléze jsem si musela přiznat, že nejsem až takový dobrodruh. Proto jsem usoudila, že jako první cestu za prací do zahraničí bych si měla zvolit bližší destinaci. Myslím si, že po evropské unii je mnohem snazší řešit případné problémy, které dříve nebo později zpravidla přichází. 

Mám spoustu kamarádek, které měly se svými hostitelskými rodinami velké problémy a doslova od nich prchly. Pokud jste ve Francii, Německu nebo Anglii je mnohem snazší koupit letenku zpět a a když je nejhůř, vrátit se doslova ze dne na den.

Protože jsem čtyři roky učila taneční kroužek v mateřských a základních školách říkala jsem si, že to přece zvládnu bez problémů. Vedle nabídek sbírání ovoce a různého uklízení či pomoci v kuchyni se mi práce au pair zdála jako sranda.

S agenturou nebo bez?

Prvním a dost důležitým rozhodnutím je, jestli se registrovat do agentury, nebo si rodinu najít tzv. „na vlastní pěst“. Já se po různých debatách s lidmi, kteří už měli zkušenosti rozhodla, že si rodinu najdu sama. Není pravda, že je to nebezpečné, jak se spoustu lidí domnívá. Agentura vám solidní rodinu nezaručí. Nechci všechny házet do jednoho pytle, ale pro většinu z nich je to prostě obchod. Já si všechno zařídila sama, a neviděla jsem důvod, proč za to někomu platit. Na špatnou rodinu můžete narazit ať jste pod agenturou nebo ne.

Vedle všech těch nadšených historek au pairek, co jsou na webu, jsem bohudík měla příběh z první ruky, který tak pozitivní nebyl. Moje velmi dobrá kamarádka mi vypověděla asi ten nejhorší možný scénář, který se stal rok předtím jí osobně. V té rodině bylo špatně snad úplně všechno. Protože ona sama výběr rodiny podcenila, radila mi, na co všechno si dát pozor a čeho se vyvarovat. Těch rad bylo skutečně mnoho a já jsem jí za to dodnes neskutečně vděčná. Jen díky velmi pečlivému výběru jsem našla tu ideální rodinu, se kterou jsem si rozumněla. Z původně domluvených šesti měsíců jsem tam zůstala rok, byla jsem spokojená a vzpomínám na ně jen v dobrém.

Jak rychle jsem vycestovala a co všechno bylo třeba zařídit

Na konci ledna jsem se rozhodla a v půlce března odletěla. Zaregistrovala jsem se na jednom z největších mezinárodních webů pro rodiny a au pairky, udělala jsem si profil a začala hledat. Chodilo mi dost nabídek i přesto, že jsem neměla předešlé zkušenosti. Psala jsem si s mnoha rodinami, skypovala s několika z nich a dostala pár vážných nabídek.
Chtěla jsem, jako většina lidí, do Londýna nebo některého z velkých anglických měst. Pak mi ale napsala Melanie ze Skotska, která mi byla natolik sympatická, že jsem nakonec odcestovala do Edinburghu. Je to jedno z nejkrásnějších měst, které jsem viděla, má neskutečný náboj a ducha. Myslím, že spíš, než lpět na konkrétní destinaci je důležité volit podle lidí. Během následujících týdnů jsem se objednala ke všem možným lékařům, zajistila si lékarničku, zkontrolovala doklady a koupila letenku. Tu je z mých zkušeností nejlepší kupovat 5-6 týdnů před odletem. Pak už jsem začala balit...

Na moje nápady ani nedošlo

Myslela jsem si, že si budu muset s dětmi hodně hrát a neustále jim vymýšlet nějaký program. To se nedělo. Ačkoli jsem měla „na starost“ celkem tři děti, dohlížela jsem v podstatě jen na nejmladší holčičku. Dva starší byli už v pubertálním věku, takže o moje hry příliš nestáli. Malá Evie byla nadšená do každé akce a její maminka měla dokonale rozplánované každé volné odpoledne. Pro moje nápady tak nebyl skoro prostor.

Radosti i strasti s dětmi

Začátek byl určitě nejhorší. Děti si stýskaly po předešlé au pair, neznaly mě a jazyková bariéra tomu také nepřidala. Občas byly chvíle, kdy jsem byla doopravdy zoufalá. Když měla Evie záchvat pláče a chtěla maminku a mě odháněla, zpočátku jsem vůbec nevěděla, co dělat. Když jsem ji víc poznala, už jsem věděla, jak na ní. Jak ji rozesmát, zabavit a když bylo potřeba tak zklidnit. Kromě opravdu velkého nepořádku, který děti dělaly jsem ale nijak obzvlášť špatné zkušenosti neměla.

O penězích to není

Kdo si chce vydělat, může na práci au pair zapomenout. Je to hlavně o zkušenostech, poznání a zlepšení cizího jazyku. Au pair v rodině žije, stravuje se, případně má k dispozici auto. Ve všem tom je dost peněz, které za ní rodina dá. To je třeba si uvědomit. Kapesné, které jsem měla já bylo nadprůměrné. Měla jsem 100 liber týdně, což je v přepočtu necelých 13 tisíc korun měsíčně. V Čechách to možná zas tak málo není, ale na tamní poměry to stačí tak na nějaké to kafe s přáteli, školu a výlety. Kdo si jazykové kurzy neplatí a skutečně hodně šetří, tak by si s mým platem asi něco našetřit zvládl. Já jsem si to tam ale chtěla hlavně užít a na peníze jsem příliš nemyslela.

Z čeho jsem měla obavy

Největším rizikem je to, že zkrátka nevíte, do čeho jdete. Vždy je možnost, že lidé na druhém konci nejsou takoví, jací se prezentují. Díky současným technologiím, jsou ale možnosti, jak si identitu ověřit, mnohem lepší. Já osobně bych nejela za někým jne tak na „blind“. Měla jsem s rodinou celkem tři hovory přes Skype, spojili jsme se i na facebooku a navíc jsem byla v neustálém kontaktu s jejich předešlou au pair. To všechno dohromady mě přesvědčilo a uklidnilo. Práce bez agentury má nevýhodu v tom, že pokud z nějakého důvodu opustíte rodinu ze dne na den, tak vám nikdo nezajistí ubytování. Proto je důležité mít vždy dost peněz pro „případ nouze“.Dalším rizikem jsou i vzájemné vztahy rodičů. Bezdůvodně žárlivá host mum může udělat z vašeho výměnného pobytu stejné peklo, jako nemravné návrhy otce rodiny. Tyto případy jsou ale raritou.